Manipulace při obchodech s diamanty

Pokud už toužíme po diamantech a chceme do nich uložit svoje úspory, raději se nejdříve pojďme seznámit s několika mýty a polopravdami, které jsou s investičními diamanty spojeny. Diamanty nejsou tradičním symbolem bohatství a prosperity. Staly se jím až po vytrvalé a přesvědčivé marketingové kampani. Trh s diamanty byl po dlouhou dobu z velké části ovládán kartelem „De Beers“. V současnosti vliv této společnosti není již tak „velký“ jako dříve, společnost se na světovém trhu stále podílí přibližně 40 % (dříve dosahovala podílu až 80 %). O velkou oblíbenost diamantů se kartel postaral ve spolupráci s největší reklamní agenturou N. W. Ayer na začátku druhé světové války v USA. Hlavním sloganem bylo oblíbené motto: „Diamanty jsou věčné“. Kampaň se zaměřila na mladé páry z bohatších rodin a začala budovat představu, že jediný akceptovatelný zásnubní prsten je prsten s diamantem. Tato strategie byla velmi úspěšná a pomáhala pro diamanty vytvářet odbyt. V médiích se hodnotilo, kolik peněz do diamantových šperků vložily slavné osobnosti a celebrity. V průběhu času se tak podařilo z diamantu vytvořit symbol prestiže bohatství a romantiky. 

A jak je to s tou věčně rostoucí cenou diamantů? Jde o výmysl. V historii totiž cena diamantů klesala již několikrát. Známý je takzvaný „diamond crasch“, ke kterému došlo na počátku 80. let minulého století. Po pádu cen akcií v roce 1974 investoři objevili investice do diamantů. Jejich ceny díky zvýšené poptávce závratně rostly. V roce 1980 nákupní mánie dosáhla vrcholu a ceny začaly prudce klesat. Pokles se zastavil prakticky až v 90. letech. Do roku 2004 se cena diamantů pohybovala pod úrovní inflace. Teprve v letech 2004 až 2008 cena rostla výrazněji. 

A jak je to s tou jistotou růstu ceny v důsledku vzácnosti diamantů? Kdyby cena všech vzácných věcí rostla, bylo by investování velice jednoduché. Cenu ovlivňuje trh, tedy nabídka a poptávka, která je však velmi nevyzpytatelná. Navíc, trh s diamanty je značně netransparentní a dlouhodobě podléhá podvodné manipulaci cenami. Vzácnost diamantů totiž není dána ani tak jejich omezenými množstvím, ale především jejich omezenou nabídkou. Společnosti obchodující s diamanty a vlastníci dolů pouštěly do oběhu jen omezené množství diamantů tak, aby cena diamantů postupně rostla. Rovněž jsou doloženy případy podvodné manipulace s cenou. V roce 2009 přišel díky finanční krizi největší producent diamantů o 99% zisků. Poptávka se snížila, proto společnost musela nakupovat vlastní diamanty. Pokud by došlo k výraznějším výprodejům a větší množství držitelů diamantů by se rozhodlo diamanty prodat, mohlo by to již významně jejich cenu ovlivnit. Pochopitelně může dojít k objevení nových nalezišť mimo kontrolu kartelu nebo ke snížení těžebních nákladů. Například pod stokilometrovým kráterem Popigaj, který vznikl před 35 miliony let na Sibiři dopadem velkého asteroidu, leží ohromné zásoby diamantů. Tuto informaci tajila Moskva podle Christian Science Monitoru již od 70. let minulého století, ale odtajnila ji až v září 2012 („Rusko má diamantové tajemství, která zamává s trhem“, 18. 9. 2012, Novinky.cz).

Co nám prodejci diamantů ještě neřekli? Bohužel to nejdůležitější: Není žádný problém diamant výhodně koupit – problém je ho výhodně prodat. Cena, za kterou je možné diamant prodat, se pohybuje výrazně pod prodejní cenou. Za úspěch můžeme považovat, pokud prodáme diamant za 60 až 80 % z maloobchodní ceny. U šperků to bývá ještě výrazně horší. Diamanty jsou pravda věčné, ale také nám může věčnost trvat, než diamant za rozumnou cenu prodáme! Doporučený horizont minimální doby pro investici do diamantů je zhruba 10 až 20 let. Je proto dobré, když se společnost prodávající diamanty písemně zaručí, že diamant koupí za férovější cenu podobnou maloobchodní ceně. Máme však jistotu, že bude firma fungovat i v době, kdy se rozhodneme diamant prodat?

Diamanty jsou nám často prodávány prostřednictvím takzvaných multilevelových společností. Může nám ho tedy stejně jako zlato prodat prakticky kdokoliv. Celková výše provize za prodej diamantu se uvádí mezi 30 až 40 % z jeho ceny. Tyto drahé kameny je tak výhodnější prodávat než kupovat. Svoji zkušenost s diamanty popisuje již napálený klient: „Obchodní firma mně tvrdila, že diamant kdykoli odkoupí zpět za aktuální tržní cenu poníženou o 10 %. To prý bude její zisk za to, že diamant odkoupí. Jednoduchá matematika – pokud si člověk nechá diamant alespoň rok, neměl by tratit, pouze nic nevydělá. Diamant se velmi pravděpodobně zhodnotí o 10 %, firma jej odkoupí o mínus 10 %. Žádný zisk pro vás, ale ani žádná ztráta. Jde tedy o konzervativní investici se zaručeným výnosem. Rok se s rokem sejde, jak si stojí diamant? Výborně, zhodnotil se skutečně o něco málo více než 10 %, alespoň sama firma to tvrdí. Jaká tedy bude odkupní cena? Diamant odkoupíme zpět, ale ne za mínus 10 %, nýbrž za mínus 25 % a ze zbytku ještě mínus 19 % prý na pokrytí daně z přidané hodnoty, kterými jsou diamanty zatíženy. Šok! Aha, firma prý je teď schopna nakupovat diamanty přímo z dolů za velmi nízké ceny. Co na to obchodník, jenž si pevně stál za mínus 10 % při odkupu a zaštiťoval se dobrým jménem firmy, která si nemůže dovolit nestát za tím, co slíbí? Prý to nevěděl. A výsledek? Převedeno do ilustračních čísel za diamant nakoupený za rovný 1 milion Kč, který se zhodnotil za rok 10 %, dostanete v lepším případě 607 500 Kč. To je ztráta – 392 500 Kč.“ Hezká ukázka rozporu mezi prodejními sliby a smutnou skutečností.

 

Tento úryvek je čerpán z knihy Jak nás podvádějí, kterou napsal Ing. Dušan Šídlo.