Jak chybně hodnotíme pravděpodobnost příčin smrti
Vědci Paul Slovic, Sarah Lichtenstein a Baruch Fischhoff provedli vynikající výzkum veřejného vnímání rizik. Účastníci měli v této studii posuzovat možné příčiny smrti. Příčiny byly uvedeny v párech: cukrovka, astma, mozková mrtvice apod. a různé druhy nehod. U každého páru měl respondent označit častější příčinu úmrtí a odhadnout poměr těchto dvou příčin. Výsledky odhadů experimentátoři porovnali se statistickými údaji z té doby. Zde je několik jejich zjištění:
- Mozková mrtvice způsobuje téměř dvakrát tolik případů úmrtí než všechny katastrofy a nehody dohromady, ale 80 % respondentů hodnotilo smrt následkem nehody jako pravděpodobnější.
- Tornádo bylo hodnoceno jako častější zabiják než astma, které ve skutečnosti způsobuje dvacetkrát více úmrtí.
- Úmrtí po zasažení bleskem respondenti hodnotili jako méně pravděpodobné než úmrtí v důsledku otravy botulotoxinem, přestože smrt v důsledku zasažení bleskem je statisticky 52krát častější.
- Úmrtí v důsledku nemoci je 18krát pravděpodobnější než smrt následkem nehody, ale respondenti je hodnotili zhruba ve stejném poměru.
- Smrt následkem nehody byla hodnocena jako zhruba 300krát pravděpodobnější než smrt v důsledku cukrovky, ale skutečný statistický poměr těchto příčin činí 1:4.
Z uvedeného jasně vyplývá, že odhady příčin smrti silně ovlivňuje jejich pokrytí v médiích. A pokrytí samotné je také obětí zkreslení – více se zaměřujeme na neobvyklé události a na jejich citové aspekty, které mají větší šanci zaujmout. Média nejen ovlivňují to, o co se veřejnost zajímá, ale jsou zpětně tímto zájmem ovlivněna. Redaktoři nemohou ignorovat požadavky veřejnosti, aby určitá témata a názory obdržely v jejich médiu dostatečný prostor. Neobvyklá témata typu botulismus (otrava botulotoxinem) přitáhnou neúměrnou míru pozornosti a veřejnost je pak vnímá jako méně neobvyklá, než ve skutečnosti jsou. Svět v našich hlavách nepředstavuje přesnou repliku skutečnosti – naše očekávání ohledně častosti událostí zkresluje množství a emoční intenzita sdělení, kterým jsme vystavováni.
Odhady příčin smrti výstižně ukazují, jak funguje aktivace myšlenek v asociativní paměti. Ale Slovic s kolegy se dostali ve svých poznatcích ještě dál: zjistili, že snadnost, s jakou se myšlenky různých rizik v mysli vybaví, a emoční reakce na tato rizika jsou neoddělitelně spojeny. Hrozivé myšlenky a představy nám přicházejí na mysl obzvlášť snadno a myšlenky na nebezpečí, které jsou plynulé a živé, zase zvyšují naše obavy.
Čerpáno z knihy Myšlení rychlé a pomalé, Daniel Kahneman, Jan Melvil publishing
